Krajské finále SŠ v basketbalu hochů
Po tvrdě vyhraném klání okresního kola basketbalu se náš hvězdný tým borců z Gymnázia Šlapanice zúčastnil krajského finále, které se konalo, dne 18.4.2008 tentokrát v Brně.
Na turnaji se sešlo dohromady 8 týmů, které se rozdělily do dvou skupin. V první skupině hrála tato mužstva: Gymnázium Kyjov, Gymnázium Matyáše Lercha, SPŠ Jedovnice, SOU Znojmo; v druhé skupině tato: GYMNÁZIUM ŠLAPANICE, SPŠ Stavební, Gymnázium Břeclav a Gymnázium Vyškov. Nebyla zde jediná škola, kde by se basketbal nehrál na vysoké úrovni, vlastně až na jednu, na naši. O to větší jsme ale měli chuť zvítězit a do prvního zápasu proti Vyškovu jsme šli jako rozzuření býci.
Již od začátku bylo jasné, že to nebude jednoduchý zápas. Soupeř byl silný v útoku a stejně tak tvrdý v obraně. My jsme se však nevzdávali a odpovídali jsme rychlými protiútoky, které díky nacvičeným akcím končily úspěšně. Zápas byl velmi vyrovnaný, přesto se mi ale líbilo, jak náš tým dokázal držet pohromadě a nenechal se ničím zastrašit. Když se zápas blížil ke konci, začala na nás mírně dopadat únava a naší psychice to, že jsme začali prohrávat, příliš nepomohlo. Už to vypadalo, že zápas je prohraný, nám se ale podařilo chytnout druhý dech, získat soupeřův míč a v posledních chvílích proměnit stav utkání. První zápas jsme tedy vyhráli, druhý jsme hráli po krátké přestávce proti SPŠ Stavební.
Naše odhodlání na začátku zápasu bylo veliké, nezalekli jsme se ani vysokých, zkušených protihráčů. Bohužel byl tento tým opravdu na vysoké basketbalové úrovni, první minuty zápasu nám utekly, takže jsme celý zbytek museli neúnavně dotahovat a hrát spíše obrannou hru. V obraně byl soupeř ze SPŠ Stavební jako cihly a pot, který jim skapával z celého těla na hřiště byl spíš jako malta. V takovémto prostředí se nám nedařilo a museli jsme tak přijmout naši první prohru.
Další zápas jsme hráli zhruba po hodině a půl proti chlapcům z Břeclavi. Již na začátku se dostal soupeř do mírného vedení, my jsme ale nic nevzdávali. Když jsme si vzali oddechový čas, náš kapitán Igor nám řekl: „Kluci, je to jasný, musíme zkusit osobku místo zóny, dobře?“ Osobka místo zóny znamená, že jsme přešli na jiný způsob bránění. Každý má jednoho svého protihráče a brání jen jeho. Hned při prvních minutách se ukázalo, že ne nadarmo je Igor kapitán našeho týmu. Osobní obrana zabrala a nám se podařilo dostat soupeře pod tlak. Povedlo se nám proměnit několik hodů, což také velice napomohlo naší morálce. Prohrávali jsme jen o pár bodů, takže jsme se nevzdávali a s plným nasazením jsme hráli dál. Zápas ale skončil dřív, než jsme stihli stav otočit. O pár bodů jsme tak náš třetí a poslední zápas prohráli.
Celkově jsme se tedy umístili na 5. místě. Kluci byli opravdu skvělí, drželi při sobě, jeden druhého podporovali a zasloužili se tak o jeden z největších basketbalových úspěchů naší školy.
Na turnaji se sešlo dohromady 8 týmů, které se rozdělily do dvou skupin. V první skupině hrála tato mužstva: Gymnázium Kyjov, Gymnázium Matyáše Lercha, SPŠ Jedovnice, SOU Znojmo; v druhé skupině tato: GYMNÁZIUM ŠLAPANICE, SPŠ Stavební, Gymnázium Břeclav a Gymnázium Vyškov. Nebyla zde jediná škola, kde by se basketbal nehrál na vysoké úrovni, vlastně až na jednu, na naši. O to větší jsme ale měli chuť zvítězit a do prvního zápasu proti Vyškovu jsme šli jako rozzuření býci.
Již od začátku bylo jasné, že to nebude jednoduchý zápas. Soupeř byl silný v útoku a stejně tak tvrdý v obraně. My jsme se však nevzdávali a odpovídali jsme rychlými protiútoky, které díky nacvičeným akcím končily úspěšně. Zápas byl velmi vyrovnaný, přesto se mi ale líbilo, jak náš tým dokázal držet pohromadě a nenechal se ničím zastrašit. Když se zápas blížil ke konci, začala na nás mírně dopadat únava a naší psychice to, že jsme začali prohrávat, příliš nepomohlo. Už to vypadalo, že zápas je prohraný, nám se ale podařilo chytnout druhý dech, získat soupeřův míč a v posledních chvílích proměnit stav utkání. První zápas jsme tedy vyhráli, druhý jsme hráli po krátké přestávce proti SPŠ Stavební.
Naše odhodlání na začátku zápasu bylo veliké, nezalekli jsme se ani vysokých, zkušených protihráčů. Bohužel byl tento tým opravdu na vysoké basketbalové úrovni, první minuty zápasu nám utekly, takže jsme celý zbytek museli neúnavně dotahovat a hrát spíše obrannou hru. V obraně byl soupeř ze SPŠ Stavební jako cihly a pot, který jim skapával z celého těla na hřiště byl spíš jako malta. V takovémto prostředí se nám nedařilo a museli jsme tak přijmout naši první prohru.
Další zápas jsme hráli zhruba po hodině a půl proti chlapcům z Břeclavi. Již na začátku se dostal soupeř do mírného vedení, my jsme ale nic nevzdávali. Když jsme si vzali oddechový čas, náš kapitán Igor nám řekl: „Kluci, je to jasný, musíme zkusit osobku místo zóny, dobře?“ Osobka místo zóny znamená, že jsme přešli na jiný způsob bránění. Každý má jednoho svého protihráče a brání jen jeho. Hned při prvních minutách se ukázalo, že ne nadarmo je Igor kapitán našeho týmu. Osobní obrana zabrala a nám se podařilo dostat soupeře pod tlak. Povedlo se nám proměnit několik hodů, což také velice napomohlo naší morálce. Prohrávali jsme jen o pár bodů, takže jsme se nevzdávali a s plným nasazením jsme hráli dál. Zápas ale skončil dřív, než jsme stihli stav otočit. O pár bodů jsme tak náš třetí a poslední zápas prohráli.
Celkově jsme se tedy umístili na 5. místě. Kluci byli opravdu skvělí, drželi při sobě, jeden druhého podporovali a zasloužili se tak o jeden z největších basketbalových úspěchů naší školy.
Q ???o ??ye ? \?> ???e tým basketbalu