Gymnázium Šlapanice: škola zůstala stát!

V pátek 12.12. zavítal na gymnázium ve Šlapanicích Michael Londesborough se svým představením Tajemství CO2, a budova gymnázia se stala nejrušnějším objektem v okolí. V poutavé prezentaci se mohli nejen studenti, ale i místní veřejnost stát molekulou CO2 a prožít její nekonečný příběh v koloběhu přírody. Odpolední „dvouhodinovka“ byla protkána názornými ukázkami a pokusy včetně výbuchů, takže si pořadatelé akce – Dreams & Teams club při gymnáziu Šlapanice a British Council, spolu s vedením školy oddechly, když škola zůstala celá.

Michaela Londesborougha většinou známe z pořadu Port ČT, kde v části „Michaelovy experimenty“ strhujícím způsobem objasňuje široké veřejnosti různé přírodní zákonitosti z oblasti chemie a fyziky. Ovšem vidět ho naživo „v akci“ se hned tak někomu nepoštěstí. Díky projektu Dreams & Teams British Council, se kterým tento mladý vědec spolupracuje, však tuto jedinečnou příležitost mají studenti a jejich prostřednictvím i veřejnost na jedenácti místech v České republice. Šlapanice jsou jedním z vyvolených, a studenti místního Dreams & Teams clubu celou akci svědomitě zorganizovali.

Show CO2 ve Šlapanicích potvrdila Michaelovo nadání pro popularizaci vědy a její zpřístupnění neodborné veřejnosti. Z pátečního odpoledne si účastníci odnesli poznatky o historickém bádání, byli svědky vtipných rekonstrukcí pokusů, které v dějinách prováděli vědci při zkoumání vlastností „divokého ducha“, tedy oxidu uhličitého. Stali se součástí příběhu, který Michael vyprávěl svou - na cizince velmi dobře srozumitelnou a vtipnou - češtinou, a který s nadšením dítěte oživoval nepřehlédnutelnými a nepřeslechnutelnými pokusy. V neposlední řadě přítomní pochopili jedinečnost naší planety, potřebu se k ní chovat ohleduplně a potřebu hledat řešení současných ekologických problémů.

Přestože se při představení ozýval i pláč (pravda, kojenci a batolata nemusí mít pro názornou ukázku výbuchu vodíkového balónku zrovna pochopení), obecenstvo v závěru mohutně aplaudovalo a už teď se množí dotazy, kdy zase Mike přijede s nějakou další show. Nezbývá než fandit Dreams & Teams clubu při Gymnáziu Šlapanice, aby se mu znovu podařilo zorganizovat nějakou podobnou akci pro zájemce z řad studentů a veřejnosti.

a ještě pár fotek ...

How are you, Mr. Londesborough?

Show skončila. Všichni uklízí, balí chemické sklo, zbavují se zbytků chemikálii a v tomto shonu žádám Mika o rozhovor. Přestože ani on nemá moc času, neodmítne a pár minut strávíme příjemným povídáním okořeněným jeho sympatickou češtinou.

1. Dobrý den, Miku. Nejprve bych se Vás zeptala, jak se Vám u nás líbilo?
Tahle místnost je velice hezká, velmi dobře jste to tady připravili. Obvykle musíme dávat věci dohromady poslední minutu. Tedy mně se to líbilo, ale důležité je, jak se to líbilo vám.
2. Vaše show byla úžasná a myslím, že jste nadchnul spoustu lidí. Co Vás na chemii tak upoutalo, že jste se rozhodl studovat ji? Bavila Vás už v dětství?
Mám přirozeně tendenci zajímat se o přírodu, o svět okolo mě a vždycky, už od malička jsem měl mnoho otázek na rodiče, proč něco funguje takto, proč je obloha modrá. Vždycky jsem hledal odpovědi na otázky. Navíc můj táta, i když nebyl vědec, měl přirozený zájem o vědu a často jsme se spolu dívali na vědecké pořady, a byl schopný mi odpovědět na spoustu otázek. Když jsem šel potom do školy, tak nejlepší učitel, byl učitel chemie. Byl to velmi výrazný člověk s obrovskou schopností podat chemii zajímavým a vzrušujícím způsobem. Jeho charisma byl asi můj první krok k vědě a hlavně k chemii.
3. Jak dlouho už spolupracujete s British Council a objíždíte se svoji show školy? Co Vás na této práci nejvíce baví?
Tato spolupráce začala tím, že jsem během svého doktorátu na univerzitě Leeds navštívil jedno pracoviště v Čechách a začali jsme spolupracovat s výzkumnou skupinou v Řeži. Moc se mi tu líbilo a rozhodl jsem se, že tu po doktorátu nějakou dobu zůstanu, asi na půl roku. Když jsem se sem chystal, hledal jsem možnosti získání grantu. Dostal jsem tip na Britskou radu, která se zajímá o vědu. Vymyslel jsem projekt, poslal ho do české kanceláře Britské rady. Tehdejší vedoucí Elizabeth White mě pozvala do Prahy. Tento rok 2002 bylo 50. výročí odhalení struktury DNA a Britská rada dostala finance na popularizaci tohoto objevu. Začal jsem dělat přednášky a experimenty a spolupracovat s British Council. Bylo to úspěšné a zjistil jsem, že mě baví takto o vědě mluvit a mít kontakt s publikem.
4. Stalo se Vám někdy, že se Vám některý pokus v show nepovedl nebo se stalo, co jste nečekal?
Do přednášky dám vždycky mnoho přípravné práce. Co vidíte tady, je ten vrchol mnoha hodin přípravy a rozváženého plánování. Vím přesně, co udělám, vím, jak se každá chemikálie bude chovat, mám to naprosto pod kontrolou, i když jsou tam i nebezpečné věci, například směsi vodíku a kyslíku, které jsou velmi výbušné, ale když je to ve správných rukou, tak se s tím dá bezpečně prezentovat. Určitě se mi pár věcí nepovedlo, když sem si je sám zkoušel, ale nikdy se mi nic nestalo během přednášky. Vždy jde o přípravu, štěstí přeje připravenému.
5. Je něco, co Vás na Češích nebo naší zemi příjemně nebo negativně překvapilo?
Když jsem poprvé přijel do Čech, tak sem o vaší zemi věděl velice málo, a předsudky má asi každý. Věděl jsem pouze, že Praha je neobvykle krásné město. Spousta předsudků nebyla pravdivá. Zjistil jsem, že pokud člověk vynaloží úsilí učit se váš jazyk, má možnost mít bližší vztahy k Čechům a pochopit vaši duši, která je velmi podobná té anglické. Vždycky říkám, že Čech a Brit má víc společného, než Brit a Američan, přestože mluvíme stejným jazykem, ale britská duše je blíž té české. Takže jsem zjistil, že Češi jsou národ blízkých a příjemných lidí.
6. Chutnají Vám česká jídla? Jaké máte nejradši?
U nás v hospodě dělají výborného španělského ptáčka, kterého si velmi rád dám. Ale mě taky velice chutná moravský způsob zelí, takový sladší než ten v Čechách. Dále máte moc dobré polívky. A když někdo umí domácí guláš s knedlíkama, tak to je výborný, a občas bramboráky s pivem, to je příjemná věc. Ale něco hodně oblíbeného? Buď nějaká kyselená polívka se zelím anebo ten španělský ptáček.
7. Chystáte nějakou knihu se svými pokusy?
O tom se hodně mluvilo, dokonce byla nabídka od nějakého vydavatelství, ale zatím nebyly příhodné podmínky na realizaci. Je to jednak velice časově náročné, mám svůj výzkum, popularizuji vědu v televizi, takže by bylo potřeba najít dostatek času, ale nejste první, kdo se na tuto otázku ptá. Určitě je vidět, že by byl zájem, jde o to najít správné lidi na spolupráci. Potřebuji někoho, kdo by pomáhal dát knihu dohromady, případně překládat z angličtiny, někoho, kdo by fotil. Ano, mám zájem to dělat, jde o to, že musím najít správný tým lidí, který by to uskutečnil.

Za rozhovor děkuje Veronika Lišková