Kvarta ve Francii
Studenti kvarty se v závěru školního roku (15. – 21. 6. 2008) vypravili na jih Francie, do slunné Provence. V našlapaném programu, v němž nepřišla nazmar snad ani minuta, toho viděli opravdu hodně: město Orange s antickým amfiteátrem, papežský palác a legendární most v Avignonu, akvadukt Pont du Gard, města Nimes a Arles, přírodní rezervaci Camargue s koníky, plameňáky a dobytčaty, Port Grimaud, odtud lodí do Saint Tropez s legendární četnickou stanicí, kaňon Verdon se sestupem k dravé řece, voňavkárnu v Grasse, večerní i ranní Nice a na závěr město kasín a rychlých automobilů Monako. Zde jsou některé jejich postřehy:
Zpočátku jsme si vůbec nevšimla, že jsme přejeli hranice. Začátek Francie vypadá úplně stejně jako ČR nebo Německo. Byla jsem zklamaná z počasí i přírody. Ale jak jsme se blížili k jihu, bylo to čím dál tím lepší a hezčí…
První dva dny bylo horší počasí – občas zapršelo a bylo pod mrakem, pak už ale slunce svítilo pořád.
Nejvíc mě asi zklamalo město Avignon, nevím čím, asi počasím. Ale prostě jsem čekala víc.
Při přejíždění nebyla skoro nikde křižovatka. Většinou se objevovaly různě vyzdobené kruhové objezdy. Byly na nich květiny a palmy.
První večeře začínala předkrmem z mořských plodů. Pár jedinců ochutnalo, ale jen asi tři dospělí snědli svou porci celou…
Na ty chobotničky neměl nikdo odvahu…
Když jsme vystoupili z autobusu a šli kousek po cestě, objevil se před námi veliký, krásný akvadukt a zážitek z tohoto místa podle mě ještě zvětšila okolní příroda. Taky se mi líbilo v Camargue, kde jsme poprvé viděli moře, krásně čisté. Na pláži nebyl nikdo jiný než my a podél moře byla spousta krásných mušliček.
Viděli jsme římské amfiteátry větších i menších rozměrů. Při pohledu shora vypadalo pódium docela daleko. Ale zvuk se šířil velmi dobře.
Co se mi na Francii líbilo, se ani tak neváže k programu, který byl velmi nabitý, ale spíše k atmosféře, která z měst (podle mě hlavně v Nice a Nimes) dýchala. Tato města mi připadala velmi optimistická, ne šedá jako u nás. Zaujala mne i jejich upravenost. Čeho si všimli asi všichni, byly uklizené a zahradnicky velmi zdařile upravené ulice a kruhové objezdy. Styl a tempo tamního života jsou u nás známy poměrně dobře, ale abyste jej pochopili, musíte to zažít.
Ve čtvrtek jsme vyrazili ke kaňonu řeky Verdon. Z kopců byla vidět mlha, která z údolí stoupala. Autobusem jsme dojeli ke stezce a odtud pokračovali sami pěšky. Po asi 2 km dlouhé cestě, plné vlhkých kamenů, srázů. Skal a žebříků jsme konečně dorazili k řece. Pár bláznů (otužilců) se v ledové vodě i koupalo. Po chvíli jsme pokračovali dál, kde se od nás odpojila menší skupinka a pokračovala na skály. Cesta zpátky nám všem dala v tom vedru pořádně zabrat.
Konečně se lezlo taky trochu v přírodě a ne jenom po městě.
Nejlepší horolezci zvládli zpáteční cestu za 17 minut. Do hodiny to ale zvládli všichni, i když polomrtví. Myslím si ale, že za ten zážitek to stálo.
Nice je za večera strašně krásné, osvícené město, kde bylo živo. Na pláži se povídalo a zpívalo…
Francouzi jsou velmi milí a přátelští. Proběhlo plno seznámení…
Vidět moře ozářené měsícem a město poseté tisíci světýlek bylo nezapomenutelné…
Nice – nádherně slané moře a lampy s nahýma chlapama, co měnili barvu…
Samosepřebarvující sochy na náměstí v Nice byly super…
Líbilo se mi i ubytování (nejvíc v hotelu Etap) a stravování bylo také dobré. Města Port Grimaud a Nice byla krásná s hezkými plážemi a palmy byly nejkrásnější, jaké jsem kdy viděla.
Vysoké mrakodrapy vystavěné na prudkých srázech, topící se v nízko plujících mracích. Stovky drahých aut a ještě dražších lodí. Čisté ulice lemované lemované moderními hotely či krásnými klasicistními budovami, jimž vévodí palác, oceánografické muzeum a samozřejmě veleslavné kasino. To je Monako.
Monaco – good auta, good jachty…
Monako je moderní a krásné, s nádherným mořem. Šli jsme se koupat, ale na pláži nás to nebavilo, tak jsme plavali na ponton, vzdálený asi 50 m od břehu. Na něm jsme se seznámili s Američanem. Začali jsme s ním konverzovat a on nám začal vyprávět o své práci. Byl to americký voják, sloužící v Německu a momentálně trávící dovolenou v Monaku. Prozradil nám, že je odstřelovač a jezdí na mise proti teroristům.
Zklamání bylo, že jsme nejeli do Marseille…
Škoda, že jsme nebyli v Cannes…