TERCIE A KVARTA V PRAZE
Ve středu 8. října se mohl náhodný ranní chodec, spěchající kolem gymnázia do práce, setkat s podivuhodným jevem – u školní brány stály dvě třídy studentů. To by nebylo nic divného, kdyby ovšem hodiny neukazovaly teprve šest ráno! Jak to těch více než 60 teenagerů udělalo, že se probudilo ještě za hluboké noci, čertví. Motivace ale byla lákavá – exkurze do matičky Prahy.Záhy přijel patrový autobus, všichni se do něj nasoukali a tradá! Během cesty po déjedničce vylezlo z kanafasu i sluníčko a slíbilo, že zvedne mlze mandle. Slib splnilo a navíc celý den poctivě svítilo, abychom dobře viděli. A že bylo co k vidění. Tedy nejdřív stačilo světlo umělé – v 3D kině v pasáži Flora a v metru, potom však už všechno probíhalo pod širým nebem. Překotný úprk přes Zámecké schody a Pražský hrad se vyplatil jen nejzdatnějším, kteří zahlédli polední výměnu hradních strážců. Pak už v poklidu následovala prohlídka Zlaté uličky, Daliborky, baziliky sv. Jiří, Vladislavského sálu, svatovítské katedrály. Odtud naše kroky směřovaly na Petřín a na rozhlednu a do zrcadlového bludiště. Tamější křivá zrcadla dokážou spolehlivě dotvořit naše těla do prazvláštních forem a o legraci není nouze. A valíme dólu na Maló Stranu (je to s velkými písmeny, takže se jedná o městskou čtvrť). Odtud je co by kamenem dohodil na Karlův most. Zrovna ho opravovali, takže průchod po něm byl trochu užší než obvykle.
Sluníčko mezitím taky urazilo kus cesty a nachýlilo se k západu. Zbývalo mrknout na orloj, najít mekáč a krtkem zajet na hlavák s krátkým výjezdem nahoru ke koňovi. No k tomu, co na něm sedí svatý Václav. Honem foto a zpátky do podzemí, řidič už čeká.
Když se autobus objevil opět u gymnázia, vládla už zase tma. No nic, napíšeme ještě úlohy, naučíme se a po pár hodinách spánku zase do školy. Snad nikdo nezaspí, když se jde až na osmou.